Jak vést děti k laskavosti bez odměn za každý dobrý skutek

„Buď hodný.“ „Půjč mu tu hračku.“ „Pomoz babičce, ať má radost.“

Podobné věty říkáme dětem často a většinou s dobrým úmyslem. Jenže laskavost se nedá jednoduše přikázat. Děti se ji učí především tím, co každý den vidí a zažívají.

Když jim ukazujeme, jak si lidé mohou pomáhat, jak se omluvit nebo jak si všimnout, že někdo potřebuje podporu, dáváme jim něco cennějšího než seznam pravidel.

A nemusíme za každý dobrý skutek rozdávat sladkosti, nálepky ani odměny.

Děti se učí laskavosti z obyčejných situací

Představte si běžné odpoledne.

Vrátíte se z nákupu, dítě vám podrží dveře a společně odnesete tašky. U pokladny poděkujete prodavačce. Večer se omluvíte, protože jste ráno reagovali zbytečně podrážděně.

Možná vám to nepřipadá jako nic výjimečného. Právě podobné chvíle ale dětem ukazují, jak vypadá ohleduplnost v každodenním životě.

Není potřeba dělat z každé situace lekci. Stačí, když se laskavost přirozeně objevuje ve způsobu, jak spolu doma mluvíte a jak se chováte k lidem kolem sebe.

Dítě si postupně všímá, že požádat o pomoc je normální, poděkování potěší a omluva není známkou slabosti.

Místo „jsi hodný“ pojmenujte, co dítě udělalo

Když dítě někomu pomůže, přirozeně ho chceme pochválit.

Nemusíme se tomu vyhýbat. Zkuste ale někdy místo obecného „Ty jsi hodný!“ popsat konkrétní čin.

Například:

• „Všimla jsem si, že jsi sestře pomohl posbírat pastelky.“
• „Děkuju, že jsi mi podržel dveře, když jsem nesla tašky.“
• „To bylo milé, že ses zeptal kamaráda, jestli si chce zahrát s vámi.“
• „Babička měla radost, že sis na ni vzpomněl a zavolal jí.“

Taková slova dítěti pomáhají porozumět tomu, co přesně druhému člověku udělalo radost nebo mu usnadnilo den.

A když se dítě samo pochlubí dobrým skutkem, můžete se jednoduše zeptat: „Jakou z toho měl podle tebe radost?“ nebo „Jak ses při tom cítil?“

Není nutné každou pomoc hodnotit. Někdy stačí obyčejné poděkování.

Potřebují děti za dobré skutky odměnu?

Představte si, že dítě pomůže prostřít stůl a dostane za to sladkost. Druhý den odnese talíř a čeká další. Postupně se může začít ptát: „A co za to dostanu?“

To neznamená, že jsou odměny vždy špatné. V rodinách mají své místo a někdy mohou dětem pomoci osvojit si nový návyk.

Pokud ale chceme podporovat laskavost, není nutné spojovat každou pomoc s materiální odměnou.

Dítě může zjistit, že pomoc má hodnotu sama o sobě: někomu ulehčila práci, potěšila ho nebo přispěla k příjemnější atmosféře doma.

Samozřejmě není problém dítě obejmout, pochválit nebo společně oslavit, že se něco povedlo. Rozdíl je mezi radostí ze společného zážitku a pravidlem, že za každý dobrý skutek musí přijít odměna.

Laskavost neznamená, že se dítě musí vždy rozdělit

„Půjč mu to, vždyť musíš být hodný!“

Taková věta může dítěti připadat nespravedlivá. Zvlášť pokud jde o oblíbenou hračku nebo věc, na které mu opravdu záleží.

Učit děti laskavosti neznamená učit je, že mají pokaždé ustoupit ostatním.

Mohou si chránit vlastní věci, odmítnout objetí, říct, že jim něco není příjemné, nebo se rozhodnout, že tentokrát nechtějí půjčovat.

Zkuste místo příkazu nabídnout možnosti:

„Chceš mu půjčit jinou hračku?“ „Můžete si s tím hrát společně?“ „Chceš si to ještě chvíli nechat pro sebe?“

Dítě se tak učí vnímat druhé, ale zároveň poznává, že i jeho vlastní potřeby a hranice jsou důležité.

Co když se dítě zachová nelaskavě?

Sourozenci se pohádají. Dítě řekne něco nepříjemného kamarádovi. Odmítne pomoc, kterou by jindy ochotně nabídlo.

To všechno k dětství patří.

Laskavost neznamená, že se člověk nikdy nerozzlobí ani neudělá chybu.

Můžete dítěti pomoci pochopit, co se stalo, a hledat způsob nápravy.

Například místo „Tohle dělají jen zlobivé děti!“ zkuste:

„Viděla jsem, že ses rozzlobil a strčil do bratra. Strkání mu mohlo ublížit. Co můžeme udělat, aby byl teď v pořádku?“

Někdy pomůže omluva. Jindy společné uklizení rozházených věcí nebo domluva, jak příště zvládnout podobnou situaci.

Důležité je, aby dítě mělo možnost chybu napravit a vědělo, že jedna nepovedená chvíle z něj nedělá špatného člověka.

Pět drobných způsobů, jak podporovat laskavost doma

Nemusíte připravovat zvláštní výchovný program. Stačí několik jednoduchých návyků, které můžete přirozeně zařadit do rodinného života.

1. Mluvte o tom, co druhým pomáhá.

Když někomu podržíte dveře nebo nabídnete místo k sezení, můžete dítěti krátce vysvětlit proč. Někdy ale není třeba říkat nic — děti si situace často všimnou samy.

2. Zapojte děti do společných činností.

Prostírání, zalévání květin nebo společná příprava svačiny mohou být příležitostí učit se spolupráci. Ne každá domácí povinnost musí být označená jako dobrý skutek.

3. Nechte dítě přijít s vlastním nápadem.

Zeptejte se: „Napadá tě někdo, komu bychom tento týden mohli udělat radost?“ Možná navrhne obrázek pro babičku, přání pro kamaráda nebo pomoc sousedovi.

4. Všímejte si i přijaté pomoci.

Když někdo pomůže vám, poděkujte mu. Dítě tak poznává, že každý někdy pomoc potřebuje a přijímat ji není ostuda.

5. Mluvte také o chvílích, kdy se pomoc nepovedla.

Pokud jste někoho odbyli nebo byli netrpěliví, můžete to přiznat. Děti nepotřebují dokonalé dospělé. Potřebují vidět i to, jak se vztahy napravují.

Dobré skutky nejsou závod

Během adventu mohou děti potkávat různé seznamy úkolů, výzvy a kalendáře dobrých skutků. Mohou být hezkou inspirací, pokud se z nich nestane soutěž o to, kdo toho zvládne nejvíc.

Jedno dítě nakreslí obrázek nemocné babičce. Jiné pomůže mladšímu sourozenci. Další si všimne, že se spolužák ve škole cítí odstrčený, a nabídne mu společnou hru.

Takové skutky se nedají jednoduše porovnávat.

Pokud hledáte inspiraci, můžete si projít náš článek 100 dobrých skutků pro děti: malé nápady, které mají smysl.

Vyberte si z něj třeba jediný nápad. Nebo si vymyslete vlastní.

A jestli se některý den žádný dobrý skutek nepovede? Nemusíte nic dohánět. Děti nepotřebují mít každý den splněný další úkol.

Jak souvisí laskavost s vánoční výzvou Dobré skutky?

V projektu Ježíšek dětem chceme připomínat, že radost můžeme šířit i drobnými každodenními skutky.

Do výzvy Dobré skutky se mohou zapojit jednotlivci, rodiny i školní kolektivy. Smyslem není dokazovat, kdo je nejhodnější, ale inspirovat další lidi k něčemu dobrému.

Za zapojení do výzvy neslibujeme dětem osobní odměnu za každý skutek. Dobrý čin má hodnotu především díky tomu, komu pomohl nebo koho potěšil.

Pokud se chcete přidat, můžete navštívit výzvu Dobré skutky a společně s dítětem si vybrat aktivitu, která vám dává smysl.

Laskavost začíná u maličkostí

Možná dnes vaše dítě samo od sebe poděkuje. Zítra pomůže kamarádovi a pozítří bude mít den, kdy se mu nebude chtít s nikým o nic dělit.

To všechno je součást učení.

Nemusíte z něj vychovat dítě, které vždy každému vyhoví a nikdy se nezlobí. Mnohem důležitější je, aby postupně dokázalo vnímat potřeby druhých, respektovat vlastní hranice a hledat způsoby, jak spolu dobře vycházet.

A pokud uvidí laskavost každý den doma, bude mít spoustu příležitostí si ji samo vyzkoušet.