Co když dítě napíše Ježíškovi něco smutného nebo důležitého?

Dětský dopis Ježíškovi nemusí obsahovat jen přání hraček. Někdy se v něm objeví věta, která rodiče překvapí nebo znepokojí. Dítě si například přeje, aby se maminka s tatínkem nehádali, aby se uzdravila babička, aby mělo ve škole kamarády nebo aby už nebylo tak často smutné.

Takový dopis může být důležitou příležitostí k rozhovoru. Děti někdy snáze napíší nebo nakreslí něco, co zatím nedokážou říct nahlas. Jak na podobné přání reagovat, aby dítě cítilo, že jeho slova berete vážně?

Nejdřív se zajímejte o to, co vám dítě sděluje

Když objevíte v dopise smutné nebo nečekané přání, možná vás napadne okamžitě dítě uklidnit. Říct mu, že se nemá čeho bát, že všechno dobře dopadne nebo že na takové věci nemá myslet.

Zkuste ale nejprve porozumět tomu, co prožívá.

Věta „Přeju si, aby se maminka s tatínkem nehádali“ nemusí znamenat, že se doma děje něco mimořádného. Může ale ukazovat, že dítě vnímá napětí mezi rodiči a potřebuje o něm mluvit.

Podobně přání „Ať se mnou někdo kamarádí“ může být obyčejnou touhou po novém přátelství, ale také známkou toho, že se dítě cítí osamělé.

Není potřeba z jediné věty vyvozovat závěry. Je však důležité ji nepřehlédnout.

Jak začít rozhovor o tom, co dítě trápí?

Vyberte chvíli, kdy máte klid a nikam nespěcháte. Dítěti většinou pomůže spíš jednoduchá, otevřená otázka než dlouhé vysvětlování.

Můžete zkusit například:

• „Všiml jsem si, že tě poslední dobou něco trápí. Chceš mi o tom povědět?“
• „Psala jsi Ježíškovi, že by sis přála víc kamarádů. Jak se teď cítíš ve škole?“
• „Napadlo mě, že pro tebe naše hádky mohly být nepříjemné. Jaké to pro tebe je?“
• „Nemusíš mi všechno říkat hned. Kdykoliv budeš chtít, můžeme si promluvit.“

Pokud dítě ví, že dopis rodiče uvidí, můžete na něj přirozeně navázat. Jestli šlo naopak o osobní nebo tajný vzkaz, zacházejte s jeho soukromím opatrně.

Důležité je dítě nepřekvapit výslechem ani ho nenutit k okamžité odpovědi.

Některým dětem se lépe povídá při společné procházce, kreslení nebo večer před spaním, kdy nemusí po celou dobu sedět tváří v tvář dospělému.

Co může napsat Ježíšek v odpovědi?

Pokud ve vaší rodině patří odpověď od Ježíška k vánočním tradicím, můžete dítěti připravit laskavý vzkaz. Měl by ale především dát najevo, že jeho přání bylo vyslyšeno.

Například dítěti, které si přeje mít více kamarádů:

„Děkuji ti za dopis. Vím, že najít dobrého kamaráda někdy není jednoduché. Přeji ti, abys měl kolem sebe lidi, se kterými ti bude dobře a kteří tě budou mít rádi takového, jaký jsi.“

Dítěti, které má starost o nemocného člena rodiny:

„Děkuji, že ses mi svěřila se svým přáním. Je vidět, jak moc máš babičku ráda. Přeji vám spoustu hezkých společných chvil.“

A dítěti, které se doma necítí dobře kvůli hádkám:

„Děkuji, že jsi mi napsal, co tě trápí. Je důležité, abys na své starosti nebyl sám. Můžeš o nich mluvit s dospělým, kterému věříš.“

Takové odpovědi mohou dítě potěšit. Neměly by ale nahrazovat skutečnou pomoc rodiče nebo jiného důvěryhodného dospělého.

Někdy je vhodnější nechat Ježíškův vzkaz stranou a věnovat se rovnou tomu, co dítě potřebuje.

Neslibujte, co nemůžete splnit

Některá dětská přání se dotýkají věcí, které nemáme plně pod kontrolou.

Dítě může prosit, aby se někdo uzdravil, aby se rodiče znovu dali dohromady nebo aby se vrátil někdo, kdo rodině chybí.

Je pochopitelné, že mu chcete dát naději. Neslibujte však jménem Ježíška, že se jeho přání určitě splní.

Věta „Neboj se, babička bude zdravá“ může znít útěšně, ale nikdo takový výsledek zaručit nemůže.

Vhodnější je například:

„Vím, že máš o babičku strach. Je moc hezké, že na ni myslíš. Teď pro ni můžeme společně udělat něco milého.“

Stejně důležité je dítě ujistit, že za závažné rodinné problémy nenese odpovědnost. Pokud se rodiče hádají nebo rozcházejí, není úkolem dítěte vztah napravit — a nemůže za to, že se takové věci dějí.

Kdy už nestačí milý rozhovor doma?

Někdy je v dopise jen krátkodobý smutek nebo běžná dětská starost. Jindy může naznačovat problém, který vyžaduje větší pozornost.

Zpozorněte zejména tehdy, když dítě:

• opakovaně píše o strachu, osamělosti nebo beznaději;
• naznačuje, že se doma, ve škole nebo někde jinde necítí bezpečně;
• popisuje ubližování, šikanu, vyhrožování nebo ponižování;
• mluví o tom, že si chce ublížit nebo nechce žít;
• prosí o pomoc, ale bojí se vysvětlit proč.

V takové situaci nečekejte na Vánoce ani na dokonale formulovanou odpověď od Ježíška.

Dítěti dejte najevo, že mu nasloucháte a že jeho slova berete vážně. Pokud popisuje ubližování, neobviňujte ho a neslibujte absolutní mlčenlivost — může být nutné zapojit dalšího bezpečného dospělého nebo odbornou pomoc.

Podle situace se můžete obrátit na pediatra, dětského psychologa, školního psychologa nebo jiného odborníka.

Pokud dítě mluví o sebevraždě, sebepoškozování nebo bezprostředním ohrožení, jednejte hned. Zůstaňte s ním, zajistěte jeho bezpečí a vyhledejte neodkladnou odbornou pomoc. Při bezprostředním ohrožení volejte 155 nebo 112.

Pro děti a dospívající je v České republice dostupná také Linka bezpečí 116 111, která nabízí bezplatnou pomoc.

Dítě nemusí všechno vyřešit jedním rozhovorem

Když se dítě svěří s něčím těžkým, neznamená to, že musíte mít okamžitě připravenou odpověď.

Někdy stačí říct:

„Děkuju, že jsi mi to řekl. Jsem rád, že o tom vím. Společně vymyslíme, co můžeme udělat.“

Potom je důležité se k tématu vracet a podle potřeby podniknout konkrétní kroky.

Pokud dítě trápí vztahy ve třídě, můžete se domluvit na rozhovoru s učitelem. Jestli prožívá smutek po ztrátě blízkého člověka, pomůže mu prostor pro vzpomínání a truchlení. Když má starost o situaci doma, potřebuje především vědět, že dospělí ji řeší a že za ni nenese odpovědnost.

Všímejte si také toho, zda se dítěti postupně ulevuje. Pouhé ujištění, že „všechno bude dobré“, nemusí stačit.

Dopis Ježíškovi může otevřít důležitý rozhovor

Dětské přání někdy odhalí úplně obyčejnou touhu, jindy upozorní na něco, čeho si dospělí dosud nevšimli.

Ať už dítě napsalo o kamarádech, rodině, nemoci nebo vlastním smutku, nemusíte mít připravená dokonalá slova. Mnohem důležitější je dát mu najevo, že vás jeho přání zajímá a že se na vás může obrátit i mimo Vánoce.

Ježíškův dopis může přinést milý okamžik. Skutečné bezpečí a oporu ale dítě potřebuje především od lidí kolem sebe.

Někdy není nejdůležitější to, co dítě najde pod stromečkem. Může to být jistota, že ho někdo vyslechne, vezme jeho starosti vážně a pomůže mu.